Studenti archeologie na praxi

Právě v těchto horkých dnech se účastní naši studenti archeologie (Sekce archeologie Katedry historie FF UP) povinné praxe při záchranných výzkumech Archeologického centra v Olomouci na stavbě dálnice v okolí Hulína. Pro mnohé je to vůbec první zkušenost s praktickým terénním výzkumem, jiní už jsou v tomto ohledu ostřílení. Ve stávajících úmorných vedrech se jedná o zkoušku odolnosti pro všechny. V jejich úsilí jim zdatně sekundují polští kolegové z univerzity v Rzeszówě, příjíždějící na měsíční pobyt pravidelně již sedmým rokem.

Studenti se na výzkumu naučí nejen zacházet s rýčem, házet lopatou, ale také se nezranit při ohánění se krompáčem. Fyzické síly prověří nekonečné vyvážení hlíny na kolečkách... Málokdo si totiž uvědomuje, že ono pověstné "špachtličkování a štetečkování", známé z televize, je až finální částí odkryvu konkrétní situace nebo nálezu. A k němu je zapotřebí se, mnohdy lopotně, prokopat. A nenechejme se mýlit, ta jemná práce představuje jen „špičku ledovce“. Budoucí archeologové musí mimo to správně rozlišovat a interpretovat objekty, vrstvy a nálezy, zvládnout jemnou preparaci artefaktů, ale také je umět fotograficky a kresebně zdokumetovat v příslušném měřítku, popsat, odborně vyzvednout atd. Součástí výuky je rovněž práce s totální stanicí při digitálním zaměřování archeologických objetů a prozkoumaných ploch.

Letošní výzkum se soustředil na dvě polykulturní sídliště s převahou osídlení z období lužických popelnicových polí mladší a pozdní doby bronzové (1300/1200 - 800/750 př.n.l.). Počátky však sahají do eneolitu - pozdní doby kamenné (kultura s moravskou malovanou keramikou z lengyelského okruhu - 5. tis. př.n.l.). Prozkoumat se podařilo mohutnou kulturní vrstvu i zahloubené jámy a jamky/sloupy plné keramických střepů, propálených hrudek hlíny, tzv. mazanice, z ní také sadu tkalcovských závaží, zvířecí kosti, broušené i štípané kamenné nástroje, ale také několik předmětů z bronzu. Nejmladší pozůstatky náleží době laténské (400-0 př.n.l.) a římské (0-400 n.l.). Kromě typických zlomků na kruhu točené keramiky k ní řadíme skleněné náramky a pěkně zdobené korálky.

Pozornost výzkumníků upoutala hluboká studna s kamenným dlážděním a pozůstatky nadzemní stavby v bezprostředním okolí s množstvím nálezů (kultovní či obětní místo?), jejíž výzkum nemohl být kvůli silně nastupující spodní vodě dokončen. Raritou letošní sezóny (s podivem na obou nalezištích) jsou pak lidské pohřby v sídlištních jámách ze starší doby bronzové (únětická kultura - 18. stol. př.n.l.). V prvním případě šlo o společný pohřeb ženy a dítětě obrácené tvářemi k sobě. Ženu zdobily typické drátěné šperky té doby. Ve druhém ležela přísně skrčená kostra dospělého na levém boku. Stejně jako v hrobech měl při sobě zvláštní keramiku (osudí, 2 miniaturní závěsné nádobky). Zbytek milodarů byl také dost neobvyklý: 2 zvířecí zuby se stopami závěšení, provrtaná mušlička, škeble, drobný drátek či kroužek snad ze stříbra (?) a bronzová náušnice tzv. sibiňského typu s obdobami v Karpatské kotlině a východní části střední Evropy, jeden z nejzápadnějších exemplářů svého druhu.

Letošní úspěšná sezóna poodhalila další část tajemství hulínského pravěku. Je dobře, že studenti olomoucké univerzity se podíleli na jeho záchraně.

---