Univerzita Palackého: lídr v oblasti vzdělávání dospělých

Od počátku svého působení na olomoucké univerzitě se RNDr. Ing. Lenka Cimbálníková  podílela na činnosti fakultního a univerzitního centra celoživotního vzdělávání. Fakultní centrum se během několika let profesionalizovalo v Institut celoživotního vzdělávání FF UP, který dnes dr. L. Cimbálníková  vede. A protože témata související se vzděláváním dospělých jsou blízká nejen jí samé, ale řadu let již také Univerzitě Palackého jako celku, rozhodl se rektor UP význam této práce ocenit  medailí. Za zásluhy o rozvoj olomoucké univerzity v oblasti celoživotního vzdělávání ji Lenka Cimbálníková převzala 18. května v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to při příležitosti zahájení sedmého ročníku Festivalu vzdělávání dospělých AEDUCA. Při této příležitosti pak Žurnálu UP poskytla  rozhovor:

Můžete učinit krátký historický exkurz v oblasti celoživotního vzdělávání na UP?

V roce 1993 založila Filozofická fakulta UP – jako první v České republice – Středisko distančního vzdělávání. Úkolem tohoto pracoviště bylo napomoci katedrám FF UP s přípravou a realizací studijních programů formou distančního vzdělávání. Jinými slovy: v prvopočátku jsme byli jakýmsi podpůrným servisním pracovištěm. Připravovali jsme pro katedry nejen texty, ale i celé studijní programy, které by splňovaly požadavky kladené na distanční formu studia. Začátky činnosti Střediska distančního vzdělávání jsou úzce spojeny se jménem docenta Vladimíra Jochmana, jako zakladatele, a s Katedrou andragogiky a sociologie FF UP, která byla a dosud je hlavním odborným garantem činnosti. Vyústěním těchto snah bylo založení univerzitního centra celoživotního vzdělávání Andragogé, které v jiné podobě funguje doposud.

Já jsem nastoupila na Středisko distančního vzdělávání FF UP v roce 2000, tedy v době, kdy se na Filozofické fakultě UP všeobecně předpokládal velký rozvoj, a to nejen v oblasti distančního vzdělávání, ale i v celém systému celoživotního vzdělávání. Od té doby se pracoviště začalo postupně profesionalizovat až do dnešní podoby Institutu celoživotního vzdělávání, který se dnes již nezabývá pouze servisní činností, ale vyvíjí i vlastní studijní programy a vlastní programy profesního vzdělávání dospělých. V rámci Filozofické fakulty zajišťuje většinu programů celoživotního vzdělávání, a svým přístupem k zákazníkům – účastníkům vzdělávání – se Institut celoživotního vzdělávání stal silnou jednotkou schopnou konkurence i v současném dravém prostředí.

Jaká byla situace v oblasti celoživotního vzdělávání v roce 1993 v porovnání s tím, jaká je dnes?

Období kolem roku 1993 bylo charakteristické nejen rozvojem a změnami ve vysokoškolském prostředí, ale i značným posunem ve vnímání důležitosti celoživotního vzdělávání. Bylo to období přechodu od centralizovaného řízení k decentralizovanému, období uvolnění a liberalizace vzdělávání. Podle mne to ale byl také přesně ten okamžik, kdy si většina vysokých škol začala uvědomovat, že je nutné začít vytvářet programy, které budou využitelné v praxi. Změny v požadavcích na kompetence pracovníků vyvolané informační revolucí vedly školy k vývoji programů pro dospělé podle požadavků trhu práce. Rok 1993 byl tedy ve znamení jakéhosi uvědomění, že celá oblast celoživotního vzdělávání musí v sobě zahrnout jeden důležitý aspekt: nemůžeme pouze dělat to, co umíme a na co máme lidi, ale musíme se naučit reagovat na vzdělávací potřeby, reagovat na požadavky zájemců o vzdělání a trhu práce a připravovat programy, které jim umožní doplnit nebo rozšířit vzdělání v oboru, ve kterém pracují. A to byl v podstatě  zcela zásadní impulz pro vznik Střediska distančního vzdělávání.

Můžete uvést konkrétní příklad reakce na požadavek trhu?

Už v prvopočátku naší práce jsme vytvořili programy, o kterých si dovolím tvrdit, že jsou aktuální i v současné době. A troufám si říci, že jsou dnes možná ještě více aktuální, než  byly tenkrát. Realizujeme např. program Andragogika v profilaci na personální management pro pracovníky na pozicích středního a liniového managementu nebo program Sociální práce pro pracovníky v sociálních službách. O tyto programy je obrovský zájem. Do jmenovaných programů se hlásí pětkrát, šestkrát více zájemců, než jsme schopni přijmout. Jestliže původně šlo o doplnění či rozšíření vzdělání ze strany pracovníka, v současné době legislativa určuje povinnost vysokoškolského vzdělání v těchto oborech. Vysokoškolské vzdělání je předpokladem pro výkon této činnosti. Obdobným způsobem, tedy na základě poptávky, vznikl i program Školský management, který je určen ředitelům a vedoucím pracovníkům ve školství. I tito lidé musejí mít vzdělání v manažerské oblasti, aby mohli vykonávat řídící funkci ve školství.

Když hovoříte o velké poptávce, o značném zájmu o studium, neuvažujete o rozšíření kapacit?

Pokoušíme se o to vlastně od roku 2000 a snažíme se vyjít vstříc vzdělávacím potřebám nejen v Olomouci, ale i v ostatních regionech. Na základě poptávky z regionů jsme postupně otevírali regionální konzultační pracoviště a realizovali zde požadované studijní programy. Ve výsledku to znamená, že studenti nejezdí za učiteli do Olomouce, ale naši vyučující dojíždějí za svými studenty do různých míst v rámci celé ČR. Tímto způsobem se nám podařilo uspokojit poptávku v regionech, ve kterých např. nepůsobí vysoká škola nebo tam není možnost studia oborů, které jsou poptávány.

V současné době je situace ale velmi komplikovaná, neboť MŠMT stanovuje limity pro počet přijatých studentů, a tím vlastně omezuje možnosti reagovat na veškerou poptávku, tedy i v oblasti kombinované formy studia. Z toho vyplývá, že kapacitu nerozšiřujeme, naopak utlumujeme činnost regionálních konzultačních pracovišť. Tedy i když Evropská unie deklaruje otevřený přístup ke vzdělávání všem vrstvám obyvatel,  všech věkových kategorií, tak MŠMT se chová opačně. Reguluje trh vzdělávání a říká: Nemůžete přijmout lidi, kteří vzdělání potřebují pro výkon své profese, protože stát na to nemá peníze.

Máte na mysli ale vesměs ty, kteří jsou výdělečně činní a doplňují si vzdělání. Pro ně platí stejná pravidla jako pro posluchače v denní formě studia?

Ano, jsou řádnými studenty UP. Univerzita Palackého je veřejná vysoká škola, takže vzdělání je pro všechny studenty bezplatné. I posluchači v kombinované formě studia v našich bakalářských i magisterských programech mají statut studenta, tedy nárok na bezplatné vzdělání. Pokud již jednu vysokou školu absolvovali, platí poplatek za studium další vysoké školy. Příspěvek na sociální a zdravotní pojištění jim stát nehradí, dosáhli-li 26 let věku.

V čem je Institut celoživotního vzdělávání FF UP výjimečný ve srovnání s podobnými na jiných vysokých školách?

Univerzita Palackého je v ČR  největším poskytovatelem vzdělávání pro dospělé mezi veřejnými vysokými školami. Už z univerzitní úrovně máme velmi dobře propracovaný systém, který má své základy v dřívějším Středisku distančního vzdělávání. Řekla bych, že olomoucká univerzita je v oblasti celoživotního vzdělávání jedinečnou veřejnou vysokou školou. V roce 1993 v kombinované formě studovalo na FF UP 30 studentů, dnes je jich 1 200. Obdobná situace je i na ostatních fakultách UP. Současný problém je pak v tom, na co jste už vlastně narazila, že ani v roce 2011 není vyjasněné postavení kombinované formy studia v systému vysokoškolského studia jako součásti celoživotního vzdělávání. Podle mého názoru by se tito výděleční studenti měli na svém vzdělávání finančně podílet.

Začal sedmý ročník festivalu AEDUCA. Čemu se letos věnuje?

Odpovím mírně zeširoka. Univerzita Palackého jako lídr v oblasti vzdělávání dospělých přišla někdy před osmi lety s myšlenkou Festivalu vzdělávání dospělých, a to  právě za účelem propagace celoživotního vzdělávání. Cílem festivalu vzdělávání dospělých je vytvořit platformu pro setkávání se všech aktérů v oblasti vzdělávání dospělých, a to jak poskytovatelů vzdělávání, odborníků, tak účastníků vzdělávání dospělých.  Jeho smyslem je nejen prezentace toho, co se v oblasti vzdělávání dospělých uskutečnilo a podařilo, ale přispívá k rozšiřování informací o vzdělávání dospělých, celoživotním a distančním vzdělávání a k možnému vytváření sítí zainteresovaných institucí. Cíl AEDUCy je tedy stále stejný: propagace celoživotního vzdělávání v rámci celé republiky, sdílení znalostí dobrých praxí a diskuse nad nejnovějšími trendy v oblasti vzdělávání dospělých. Na každý ročník se pak snažíme formulovat téma, které je pro současnou společnost v daném roce aktuální. Ať už to byla témata spojená s krizí či s novými metodami a formami vzdělávání dospělých. Pro letošní ročník jsme vybrali téma: Vzdělávání v souvislostech. Rádi bychom, aby vzdělávání dospělých nezůstalo uzavřeným systémem, které řeší své problémy, ale aby reflektovalo společenské změny, které do oblasti celoživotního vzdělávání přicházejí z vnějšího prostředí. Chceme se např. věnovat Age managementu, tedy vzdělávání těch pracovníků, kterým je nad padesát let. Právě tito pracovníci jsou ohroženou skupinou na trhu práce, v kontextu dalšího vývoje to však budou lidé, kteří naši společnost budou doslova ekonomicky držet nad vodou, neboť více pracovních sil ČR jednoduše nemá. Chceme tedy ukázat firmám, jak s těmito pracovníky pracovat, jak rozvíjet jejich pracovní potenciál i ve vyšším věku. Chceme tematicky propojit problémy sféry podnikatelské, pracovní, ekonomické, společenské tak, aby vzdělávání nezůstalo osamocené.

Je naše společnost v roce 2011 navyklá se neustále vzdělávat?

Nyní se už dá říci, že ano. Hodně však záleží na tom, ze které oblasti či sociální skupiny dotyčný pochází. Vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou si vědomi toho, že požadavky trhu se neustále  mění a že na sobě musejí pracovat a rozvíjet se. Tito lidé většinou už přijali za své takovou celoživotní cestu, která je protkaná vzděláváním. Ale potom existují skupiny lidí, kde se potřeba vzdělávat se velmi těžko jakkoliv uchopuje, nemá žádný základ. Neříkám, že je tomu tak ve všech případech, ale vesměs ti, kteří by vzdělání nejvíc potřebovali, tedy lidé s ukončeným základním vzděláním, absolventi středních škol nebo ti, kteří stojí dlouhodobě ve frontě na úřadech práce, myšlenku nutnosti se vzdělávat zatím nepřijali.

Nespatřujete v tom problém? Nepovede tato situace k daleko zásadnějším sociálním rozdílům?

Pokud by se tato situace neusměrňovala, zcela jistě by k rozevření společenských nůžek  došlo. Těmto nerovnostem se Evropská unie již několik let snaží zabránit prostřednictvím podpory vzdělávání z prostředků evropských sociálních fondů. Tyto prostředky jsou určeny především pro podporu vzdělávání ohrožených skupin obyvatel tak, aby je vtáhly do systému vzdělávání a ukázaly jim, že vzděláváním mohou něco získat. Např. to, že budou lépe uplatnitelní na trhu práce. Je otázka, jaký to bude mít efekt za deset let, kdy tato podpora skončí a lidé zjistí, že si vzdělávání budou muset i platit.

Jaké máte v rámci Institutu celoživotního vzdělávání plány?

Připravujeme vzdělávací program, který bude sloužit rozvoji manažerských kompetencí akademických pracovníků naší univerzity. Současné řízení vysokých škol je svěřeno do rukou akademických pracovníků, většinou významným odborníkům v oblasti jejich působení, historikům, fyzikům či lékařům. Většina z nich neabsolvovala žádné ucelené manažerské vzdělávání. Protože se nejeví, že by z vnějšího prostředí přišla podmínka, aby na vedoucích funkcích vysokých škol byli manažeři – nebo alespoň absolventi manažerských kurzů – podali jsme ve spolupráci s minulým vedením UP projekt do evropských sociálních fondů. Projekt se jmenuje Rozvoj manažerských kompetencí vedoucích akademických pracovníků UP. Rádi bychom tedy vytvořili systémové manažerské vzdělávání na téma Řízení vysoké školy, které bude sloužit nejen pro interní vzdělávání na UP, ale i jako produkt nabízený ostatním vysokým školám. Absolventi toho vzdělávacího programu by dostali jistou vstupenku do studia MBA.

Ptala se M. Hronová, foto archiv dr. L. Cimbálníkové

RNDr. Ing. Lenka Cimbálníková absolvovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně a Podnikatelskou fakultu VUT v Brně. V současné době působí jako vedoucí Institutu celoživotního vzdělávání Filozofické fakulty UP v Olomouci a jako odborná asistentka Katedry sociologie a andragogiky FF UP a odborná garantka studijního oboru Školský management. Lektorsky se zaměřuje na oblast managementu, rozvoje lidských zdrojů a vzdělávání dospělých. V letech 1991–2000 působila v oblasti regionálního školství a rozvoje lidských zdrojů na různých manažerských pozicích. Od roku 2000 je průběžně zapojena jako odborná garantka a řešitelka do realizace téměř dvaceti projektů se zaměřením na další vzdělávání, management, školský management, zvyšování kvality apod. Je ředitelkou Festivalu vzdělávání dospělých AEDUCA.

Institut celoživotního vzdělávání FF UP v Olomouci (ICV) je moderní otevřené centrum celoživotního vzdělávání FF UP, jejímž posláním je přispívat k rozvoji vzdělanosti zajišťováním aktivit v oblasti vzdělávání dospělých, a především v oblasti dalšího  profesního vzdělávání. Činnost Institutu celoživotního vzdělávání je zaměřena na vývoj a realizaci vlastních vzdělávacích programů, na zajištění programů vytvořených a garantovaných katedrami a na poradenské a informační služby v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Programy jsou realizovány kombinovanou formou studia  s prvky e-learningu a jsou určeny všem zájemcům o vzdělávání, kteří si potřebuji zvýšit kvalifikaci nebo doplnit požadovanou odbornost.
ICV zajišťuje kombinované studium v bakalářských oborech: Sociální práce, Andragogika v profilaci na personální management, Psychologie, Filmová a divadelní věda a Školský management a navazující magisterské studium studijního oboru Andragogika, Psychologie a Německá filologie. V rámci celoživotního vzdělávání lze studovat vybrané programy vycházející z akreditovaných studijních programů FF UP. Programy dalšího profesního vzdělávání jsou zaměřeny na programy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, nové formy vzdělávání a kurzy Češtiny pro cizince.