Velikonoce v Guatemale

Reportáž z velikonočního týdne v bývalém hlavním městě Guatemaly nabízí výstava fotografií významného guatemalského fotografa Carlose Florese, která byla pod názvem „Velikonoce v La Antigua Guatemala“ zahájena 7. dubna v prostorách Děkanátu Filozofické fakulty UP. Vernisáž slavnostně zahájila Carla María Rodríguez Mancia, velvyslankyně Guatemalské republiky se sídlem ve Vídni (na snímku druhá zleva), která při příležitosti své návštěvy také seznámila posluchače romanistiky s některými aspekty své země, a Ludvík Hubený, honorární konzul Guatemalské republiky (uprostřed). Zahájení výstavy se zúčastnili také zástupci Filozofické a Cyrilometodějské teologické fakulty.

Velikonoční oslavy v bývalém hlavním městě Guatemale La Antigua (Staré město) patří podle prof. Pavla Štěpánka z Katedry dějin umění FF k nejbarvitějším tradicím v celé středoamerické zemi, bohaté na domácí předkolumbovské i novější zvyky, které se pozoruhodně mísí: 

„Fotograf se soustředil na zachycení příprav i průběhu velikonočních obřadů v několika guatemalských městech, které probíhají ještě v rámci tradičních zvyků, které sem přinesli Španělé, i když dnes je ve Španělsku můžeme najít už snad jen v Seville nebo na pobřeží Středozemního moře. Zachytil jednotlivé výjevy nejrůznějšími pohledy, včetně leteckých.

Přípravy na Velikonoce začínají v Guatemale už po Popeleční středě zhotovováním rozměrných koberců z barevných pilin a květů na ulicích, jimiž procesí procházejí. Říká se jim španělsky velaciones, protože vznikají převážně v noci (od slova velar, bdít). Musejí být totiž hotovy v době od sedmi hodin na Zelený čtvrtek navečer do následujícího rána, na Velký pátek, kdy o šesté procesí vycházejí. Kromě květů se ve výzdobě uplatňuje i ovoce a zelenina, symbolizující zemi. Klece se zpěvnými ptáky  pak jsou symbolem vzduchu. Vše je ozářeno svíčkami, ovzduší provoněno kadidlem a vůní palmových plodů corozos. Zkrátka řečeno, oslovují se všechny smysly.

V duchu španělské tradice se předvádějí výjevy z pašijí, např. Kristus s křížem, jemuž pomáhá Šimon Cyrenský, na rozměrných nosítkách, která zvládne jen větší počet silných mužů – může jich být až sedmdesát (říká se jim kukurukové), oblečených obvykle do kajícnických fialových hábitů. Procesí vedou pištci a bubeníci, pak následuje kříž, setník s římskými vojáky, katy, korouhve a symboly Ježíše Krista. Nechybí ani menší nosítka se sochou Panny Marie Bolestné, kterou nesou ženy. O řádný průběh se starají bratrstva (hermandes), existující v Americe už od 16. století. Jednotlivé sochy, pečlivě opatrované bratrstvy, bývají opředeny různými pověstmi a legendami. Nošení soch se dědí z otce na syna a je chápáno jako čest, stejně tak jako zhotovování překrásných, pestrých koberců se živými barevnými vzory.

Pro „střízlivou“ Evropu působí tyto velikonoční oslavy v Guatemale a jiných španělských zemích až pohádkově neskutečně a doufejme, že – ač v nich není podstata velikonočních oslav – nezmizí tradice tak snadno a budou obohacovat naše představy o tom, jak se v některých oblastech dokáží symbolicky přiblížit průběhu velikonoční Kristovy tragédie a vítězství nad smrtí.“

Výstava potrvá do 6. května.