Rada k obhajobám

1. Projev začněte anekdotou, pauzou nebo třeba bouchnutím. Většina posluchačů si z přednášek pamatuje jen úvod a závěr. Proto by obě tyto části měly být povedené. Jestliže vás zrovna nic nenapadne, řekněte posluchačům alespoň to, v čem jim vaše následné sdělení ovlivní život.

2. Koncentrujte se na to podstatné. Vydařená prezentace je zaměřena na posluchače, proto je krátká, logicky vystavěná a vybízí k zamyšlení. Nepoužívejte více než deset fólií, velikost písma by neměla být menší než 30, fólie informačně nepřetěžujte. Základní pravidlo je ne víc než čtyři slova na jednom řádku a ne víc než šest řádek na jedné stránce.

3. Z hlavních informací tvořte jednoduché věty, snažte se vyvarovat dlouhých souvětí. Přesvědčivě působí jednoduché věty skládající se z ne více než deseti slov. Opakování je dovoleno, posluchači si díky němu zapamatují více informací.

4. Zdůrazňujte slovesa! Většina řečníků klade důraz na podstatná jména, ale
to je špatně. Slovesa povzbuzují mozek podstatně silněji a činí projev zajímavým. Odbornými výrazy a cizími slovy můžeme dosáhnout pravého opaku. To samé platí pro nadbytečné animace a informačně přetížená vyobrazeni.

5. Nejprve říct, poté napsat. Nikdy pouze nečtěte informace z fólií. Zaprvé to uráží inteligenci posluchačů (číst přece umějí sami), zadruhé to stejně nikdo nebude poslouchat, nýbrž si to každý i napoprvé raději přečte sám. Lepší je jednotlivé body nejprve projít ústně a až poté zapsat.

6. Udržujte oční kontakt. Podle psychologických studií platí: Kdo chce přesvědčit, musí nejméně během devadesáti procent času svého projevu udržovat kontakt s publikem. Trik pro stydlivé: přebíhejte plynule očima větší množství posluchačů, rozdíl mezi tímto a individuálním očním kontaktem nikdo nepozná.

7. Závěr si všichni zapamatují, proto by měl obsahovat nějaký výhled, inspiraci, něco mimořádného. Nepoužívejte shrnutí, i provokativní otázka je lepší než nechat projev „vyšumět".

Matthes, S., Róbisch, K.: Modem Talking. Wirtschaftswoche, 21. 5. 2007, s. 111 -
114; výtah - ks - Zdroj: Moderní řízení 10/2007. Strana 69.